Vstávám,
ne, stále sedím
s dekou přes kolena,
myšlenky tančí
od tónu k tónu,
baletní střevíčky
už dávno nenazuju
a peří prší v mé mysli
u okna pokojíčku,
snad šálí mě smysly
nad ránem,
kdy tma tmoucí
objetí vroucí
nabízí,
ne,
to jen na balkóně
roztrhla se
peřina…
