Vrásčitá kůra, hebká na dotek,
hladí kůži i duši,
listy jako vlasy k zemi splývají,
na podzim je pak nebolí,
když vítr chtivě utrhne je,
svou krásu nám k nohám skládají..
A pod kůrou skrytá síla, taje života,
dál proudí, klidem vyniká,
i když mráz drsně sevře kořeny v zemi,
a z jara v pupeny vyrůstá, kvete..
Však teď je podzim,
a já mohu čerpat klid z té jemné kůry,
která léčí duši, když ji stihne bol,
stačí tiše postát, své srdce podat stromu,
v písni listů myšlenky všechny utichnou..
