Když řeka je jak oceán

a vítr Tvé vlasy splétá,

lehounce, jen zlehýnka,

jemně, jak když poletuje

hebké pampelišek chmýří

vlahým podvečerním vzduchem..

A když se krvavé slunce

k západu pomalu sklání,

s tichým obzorem se snoubí

a zlatavými odlesky

s tmavou hladinou se loučí,

po mostě kráčíš uchvácen..

Myšlenky Ti v hlavě víří

stále pomaleji..

Tiše!

Brzičko zcela ustanou..